Trpíte obavami a úzkostmi? Možná jste se dostali do myšlenkové pasti

Způsob, jaký přemýšlíme o sobě, ostatních, událostech našeho života, v nás může vzbuzovat řadu nepříjemných pocitů. Stává se, že jsme uvěznění ve své minulosti, vrací se nám vzpomínky, straší nás události, se kterými jsme se ještě nevyrovnali. Jindy zas pociťujeme svírání v břiše a na prsou, když se zabýváme tím, co bude. Tyto pocity se mohou objevovat, aniž bychom přímo věděli, co je vyvolává, protože spouštěče leží na úrovni nevědomých schémat.

Myšlenkové pasti jsou naučené způsoby myšlení, do kterých je snadné spadnout.  Pochopit, co se děje, je jednou z cest, která z nich vede ven.

Černobílé myšlení je možné vyjádřit přirovnáním všechno nebo nic. Pokud něco nebude 100%, nemá to vůbec cenu. Dochází k odsouzení všeho, případně k tomu, že se člověk do činnosti ani nepustí, protože nemá jistotu 100% výsledku. Tento způsob myšlení vede k silné frustraci, k pocitu nespokojenosti, obav a úzkostí a je součástí perfekcionalistické osobnosti.

Muž se dívá na nový bazén, který zaměstnanci stavební firmy právě instalovali na jeho zahradu. Všimne si, že koncová dlaždička je o 2 mm vychýlená. Muž je silně naštvaný, říká, že je celá práce k ničemu, že jsou dělníci neschopní, vyčítá jim, kolik ho to stálo peněz.

Katastrofizace je vyjádřením těch nejčernějších předpovědí. Člověk, který je uvězněn v této pasti myšlení, vidí svět kolem sebe jako hrozbu. V jeho řeči se objevují slova všichni, vždycky, pořád, nikdy, nic a také vyjadřuje silné emoce jako strašný, hrozný, šílený, nesnesitelný, odporný. Tento typ myšlení je silně zúskostňující.

Matka nabádá svou dceru, aby si v autobuse sedala dopředu, protože vzadu na ní vždy číhá nebezpečí v podobě sexuálního násilníka.

Babička prožívá silnou obavu o svá vnoučata, která mají jet s rodiči do Chorvatska. Říká, že na dálnici jsou pořád nějaké nehody, řidiči jsou šílení  a unavení, takže mikrospánek hrozí vlastně neustále.

Závěr skokem je vytváření si předčasných názorů, aniž by člověk bral v potaz další dostupné informace. Typické je i čtení myšlenek a negativní věštění.

Manželka nic neříká - je na mě naštvaná. * Volá mi kamarádka - zase si bude chtít stěžovat na svoje děti. * Je to introvert, na práci učitele se nebude hodit.

Utvrzování se je vyhledávání informací a jevů, které souvisí s očekáváním nebo náladou a zároveň také odmítání jevů opačných.

Žena má premenstruační syndrom a říká si, že ji ten den čekají samé nepříjemnosti. * Muž je naštvaný na manželku, protože přišla pozdě na schůzku. Později ten den mu vadí, jak manželka jí, jak se směje, jak a o čem mluví, jak si nesrovnala do botníku boty.

Vztahovačnost je pocit, že se věci týkají mě, že nějak souvisí s mojí osobou, i když pro to nemám reálné důkazy.

Žena oznamuje muži, že jejich dcera neměla ve škole čepici a že ji trochu mrzly uši. Manžel reaguje podrážděně, ptá se, zda snad má ráno kontrolovat, jak je dcera oblečená, že jeho chyba to není.

Nálepkování je hodnocení člověka bez pojmenování jeho konkrétního chování. Nálepkování vede k přehlížení i jiných vlastností a schopností člověka a vztahuje se tak na celou osobu.

Jsem úplně pitomá. - Zapomněla jsem si klíče od práce.

On je skvělý. - Mám radost, že mi přinesl květinu.

Jsi snad blbá? - Když vidím, jak ti dělá problém vypočítat tenhle příklad, pociťuju obavy.

Pokud je vám některý z myšlenkových omylů povědomý, můžete ho zkusit ve svém životě pozorovat. Kdy se vyskytuje? Jak se u toho cítíte? Kde jste se ho naučil (a)? Co vám přináší? Co vám bere?

Samotné pozorování je cestou ke změně. K větší otevřenosti, pružnosti, laskavosti a spokojenosti.